Během přestávek mezi třetinami extraligového utkání na Zimním stadionu Ivana Hlinky v Litvínově většina fanoušků míří za občerstvením. Při některých zápasech ale zůstává hlediště plné. Hráče A týmu totiž střídají malí hokejisté. Někteří si přes den ještě užívají radosti spojené s pobytem v mateřince, jiní si už říkají skoro mazáci. „Při některých přestávkách se na ledě představí děti od první do třetí třídy, jindy ti nejmenší, kteří se sotva před rokem naučili bruslit. Děti k nám začínají chodit klidně už ve třech letech, takže se za ovací diváků po ledu prohánějí i čtyřletí kluci,“ vysvětluje jejich trenér Mikael Pančák. Neděje se tak při každém utkání. „Pro děti jde o velkou odměnu a motivaci k trénování. Většinou se s klubem domluvíme, že se představí na začátku sezóny, před Vánoci, při příležitosti náborové akce Pojď hrát hokej, kterou po celé republice podporuje svaz, nebo když se jim krásně daří při turnaji. Pro děti to je tak vzrušující zážitek, že varuji rodiče, ať jim o tom řeknou až těsně před, protože mám zkušenosti, že se někteří tak těší, až z toho mají horečku,“ směje se trenér. Hráči jsou rozděleni na dva týmy, tak aby byly vyrovnané. Ti nejmenší střílejí na prázdnou bránu, starší mají klasicky brankáře. „Stává se, že někteří jsou tak vyjukaní z diváků, že zapomínají hrát. Rozhodně je to pro ně zážitek. Ti starší už samozřejmě hokej velmi vnímají, znají hráče A týmu a plácnout si s nimi při střídání na ledu je velkou poctou. Rodiče, ti to snad prožívají ještě více,“ dodává Mikael Pančák. Malí bruslaři se určitě představí i v těchto měsících. Na jaro klub plánuje další náborovou akci. „Vůbec nevadí, když děti nikdy nestály na bruslích. První rok se učí bruslit pomocí různých her tak, aby neměly z ledu strach,“ vysvětluje trenér, který dodává, že je znát, že je Litvínov hokejové město. Rodiče i prarodiče vodí malé děti jako diváky na extraligové zápasy. Nejinak tomu bylo v případě malého Filípka Justry. „Poprvé ho vzal manžel na hokej už v půl roce, zašli vždy na jednu, dvě třetiny. Čím je Filip starší, tím o hokeji mluví víc. Na trénink přišel poprvé ve čtyřech letech. S hokejkou se prohání po zahradě i obýváku. Trénoval by, i když je nemocný,“ potvrzuje dětskou vášeň čerstvě šestiletého Filipa, který se blýsknul v „přestávkovém utkání“ třemi góly, jeho maminka Barbora Justrová.
