Chtěl jsem si jenom koupit něco hezkého na sebe.
Úplně obyčejná záležitost.
Přál jsem si koupit košili a oblek, protože jsme měli jít s partnerkou na společenskou akci a chtěl jsem, aby mi to slušelo. Jeli jsme kvůli tomu z Rakouska do Itálie, vkročil jsem do obchodu s pánským zbožím a už jsem to zase cítil.
Už jsem zase cítil, že na mě všichni koukají: „To chcete pro sebe?“ A já sám se zase začal cítit jako mimozemšťan. Říkal jsem si to tolikrát v životě, tolikrát jsem si opakoval, že sem asi nepatřím. V hlavě jsem měl pořád tytéž otázky, na které jsem se bál odpovídat.
„Kdo rozhoduje o tom, co je správné?“
„Kdo rozhoduje o tom, co je přijatelné?“
